Mapa - Scuol

Scuol je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Engiadina Bassa/Val Müstair. Nachází se v údolí Engadin, asi 50 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice a 35 kilometrů východně od Davosu v nadmořské výšce 1 250 metrů. Do roku 1943 se obec oficiálně nazývala Schuls, v letech 1943–1970 Scuol/Schuls a od roku 1971 je používán současný název. Název Scuol pochází z latinského („útes“) a odkazuje na polohu místního kostela San Geer. Scuol je centrem turistického ruchu oblasti Dolní Engadin.

K 1. lednu 2015 se na základě výsledku referenda Scuol sloučil s pěti menšími okolními obcemi Ardez, Ftan, Guarda, Sent a Tarasp do nové obce Scuol. Díky tomu je nyní s rozlohou 439 km² největší obcí (dle rozlohy) ve Švýcarsku a nahradil tak Glarus Süd. Se svými necelými 4 700 obyvateli je zároveň největší obcí, kde je úředním jazykem rétorománština.

Historický letecký pohled na městečko Při vykopávkách v roce 1963 byly na kostelním návrší objeveny nejstarší pozůstatky osídlení, které byly datovány do doby bronzové, cca 1 500 let před naším letopočtem. Nejstarší dřevěné chaty pocházejí ze střední a mladší doby bronzové (asi 15.-13. století př. n. l., Horizont I). Obyvatelé osady Scuol-Munt Baselgia byli zemědělci, kteří se živili zemědělstvím a chovem zvířat. Vykopávky roku 1970 přinesly důkazy o pravděpodobně karolinském kostele, který v roce 1258 vyhořel. Na počátku 16. století románská stavba zchátrala a v roce 1516 byl dokončen současný gotický kostel. Kolem roku 1530 konvertoval sbor k protestantismu. Od roku 1621 směly ženy sedět na pravé straně kostela, protože se podílely na obraně vesnice proti útoku Aloise Baldirona.

Historické centrum Scuolu Na počátku 14. století patřil Scuol pod správu biskupa z Churu. V pozdním středověku vlastnili rozsáhlé majetky ve Scuolu také tyrolská hrabata, klášter v Müstairu a páni z Matsch. Vesnice byla zničena během švábské války v roce 1499; Bernardo da Poschiavo postavil v roce 1516 nový kostel. Kolem roku 1533 zvítězila reformace. V dohodě o hranicích, mostech, pastvinách atd. mezi Scuolem a Taraspem došlo v polovině 16. století také k církevní odluce. V letech 1621–1622 byl Scuol těžce zpustošen rakouskými vojsky. V roce 1622 se dolní Engadin stal opět habsburským poddanským územím výměnou za nájemní smlouvu. Po nepokojích v Graubündenu byla oblast dvěma smlouvami s Rakouskem v letech 1649 a 1652 vykoupena a přešla tak definitivně pod nadvládu Švýcarů.

V letech 1660–1791 byla ve Scuolu tiskárna, která šířila rétorománskou literaturu, většinou náboženského charakteru, včetně velké Ladinské bible Jacoba Antona Vulpia, vytištěné Jachenem Dortou v roce 1679. V obci byla také provozována papírna. Kolem roku 1735 otřásl Scuolem a okolními vesnicemi takzvaný Marniahandel. Šlechtická rodina Planta z Zernezu se při nepokojích, připomínajících občanskou válku, zbavila vzpurného kupeckého a hostinského rodu Marnia. Zavražděno bylo několik desítek lidí. Za helvétské éry se Scuol stal hlavním městem okresu.

Kolem roku 1860 se okolní léčivé prameny začaly využívat ve větším měřítku a začala skutečná éra lázeňství. Téměř současně byla prodloužena silnice v údolí Engadin a silnice v průsmyku Flüela. V následujících desetiletích byly postaveny lázně a četné hotely na hlavní třídě mezi oběma starými částmi obce. Další prosperitu přineslo otevření železniční trati Rhétské dráhy Bever – Scuol-Tarasp v roce 1913. S nástupem zimních sportů v polovině 20. století začala nová éra turistiky ve Scuolu; po lanovce na Motta Naluns (1956) byly vybudovány četné vleky a sedačkové lanovky. Tradice lázní byla obnovena v roce 1993 otevřením lázní Bogn Engiadina s prvními římsko-irskými lázněmi ve Švýcarsku. S více než 3800 lůžky a více než 400 000 přenocováními je Scuol nejen nezpochybnitelným turistickým, ale také obchodním a správním centrem Dolního Engadinu.

Historii, tradice a folklór regionu Dolní Engadin mapuje Muzeum dolního Engadinu, které sídlí v domě na jižním konci náměstí Plaz.